Příběh traceura v Německu, který neumí německy.
Již tři měsíce studuju v Německu a vnuknul se mi nápad, co takhle napsat, jak se tady vlastně trénuje. Je zde Parkour rozdílný než v ČR? Přistupují tu lidi k tréninku jinak?
Nejprve krátce, jak jsem se vlastně dostal do Německa. Studuju poslední ročník Mgr. studia v Plzni na ZČU a rozhodl jsem se vyrazit do světa :D. Ano, do světa pro někoho znamená vyrazit trochu dál a ne 2,5 hodiny od domova. Ale můj pohled na tuto příležitost je takový, že získám velký přínos do mého budoucího zaměstnání, které studiem na německé škole doufám získám snadněji (nekažte mi iluze prosím). Výběr školy byl čistě náhodný, ale jako správný traceur bylo jedno z mých kritérií také možnost trénovat Parkour i nadále. Proto mé první kroky směřovaly na facebook, kde jsem začal vyhledávat informace o parkour komunitě v mých možných městech, kam jsem mohl jet. Do hledáčku se dostala nakonec dvě města: Deggendorf a Regensburg. Co si budem povídat, jsem kluk z vesnice, mám rád přírodu, tak vyhrál jednoznačně Deggendorf, který je na kraji tzv. Bavarian forestu (německé Šumavy) a velikostně se rovná mému rodnému Písku.
První kontakt s Deggendorfem byl vlastně vtipný. Téměř ¾ roku předem jsem již kontaktoval, skrz facebookovou skupinu, místní traceury. Hned ten den jsem se dozvěděl, že místní mají trénink 2x týdně v tělocvičně (pokaždé v jiné), mají velice kvalitní vybavení, dokonce dva airtracky, možnost si půjčovat od skupiny Parkour Regensburg neuvěřitelně dokonalou tyčovou konstrukci (kterou získali z Mnichovského FAM jamu) a na závěr, a to se podržte, všechno je to zadarmo. Správný traceur pochopí, jak jsem se v tu chvíli asi cítil. Znělo to, jak kdybych umřel a odešel do Parkour země zaslíbené. Jediné, z čeho jsem byl v té době trochu zklamaný bylo, že mi pověděli, že nemají téměř žádné venkovní spoty (jak moc se spletli se dočtete dál :D).
Moje první dvě hodiny v Deggendorfu? Jednoduše: přijel jsem, vyházel bágly, rozloučil se s rodinou a přítelkyní a co dál? Samozřejmě jsem šel na trénink! Byl to vlastně i důvod proč jsem přijel do Deggendorfu o 4 dny dříve, než jsem musel. Vyšlo to tak hezky, že to byl dokonce první trénink po delší pauze, kterou tu měli kvůli prázdninám. Normální člověk by si řekl, že budu nervózní z nového prostředí, z nových lidí a z cizího jazyka. Pravda byla ale jiná a vysvětlení je jednoduchý. Traceur se mezi ostatními traceury nikdy neztratí, vždy se dorozumí a nikdy se necítí blbě (podle mého názoru). Dost napomohl i fakt, že anglicky mluvili téměř všichni ze zúčastněných, a.k.a. z mé nové rodiny (cca 10 stálých a 15 přechodných traceurů). Trénink samotný tady není vlastně nikterak odlišný od našich FOM tréninků. Jediná odlišnost, které jsem si všimnul ale i v ČR, je v rozcvičce. Panují totiž dva názory. První verze rozcvičky, které jsem zastánce, je v rozpohybování svalů a kloubů (z 50% používáme tzv. Foucanovu rozcvičku) druhá verze spočívá převážně v protahování celého těla. Německé tělocvičny, které navštěvujeme, jsou kvalitně vybavené minimálně 5 švédskými bednami, spoustou duchen a vším, co si jen představíte. Aby toho nebylo málo, tak jak už jsem zmínil, je tu možnost kdykoliv přivézt i dva airtracky. Díky tomu je zde i pár velice dobrých trickerů, který na nich dokážou vykouzlit i double corka a podobné, pro mě neznámé věci z jiných světů. Jak se k nim dostalo pár lidí, co skáčou po zdech?? (z pohledu obyčejných lidí). Věc se má tak, že všechny tyto tréninky spadají pod tzv. 4YOU, které by se dalo nazvat po česky DDM, a jak asi víte z vyprávění, v Německu se nebojí financovat rozvoj. Jednoduché.
Venkovní trénink? Jak jsem zmínil, místní domorodci (samozřejmě myslím traceury, ale mému smyslu pro humor snad porozumíte) se zmínili, že je tu pár venkovních spotů a nejsou moc velký. Druhý den po příjezdu bylo 
krásně, tak jsem se vydal na průzkum města a okolí. Samozřejmě byla priorita i hledat místní spoty! Zprvu jsem byl opravdu trochu zklamanej, když jsem po 2 hodinách nenašel nic jinýho než pár zídek na výlezy a nejlepší spot byl na hřbitově, kam jsem opravdu nechtěl jít trénovat. Vše se ale změnilo, když jsem se dostal do parku hned vedle mé univerzity. Nejdříve mě překvapilo obrovské dětské hřiště, kde by se dalo určitě skákat, ale to, co mě čekalo hned vedle pod mostem, to se nedá popsat. Ten spot by se dal výstižně nazvat Ráj préc. Pro zasmání použiju přímo větu, kterou mi napsal traceur Thomas: „There are no really big spots in Deggendorf“. Měl jsem možnost zde trénovat bohužel asi jenom 6x, jelikož počasí se pak rapidně zhoršilo, ale dokážete si představit, že i během 2 hodin tréninku jsem zde našel vždy nový skok, který překonat či vyzkoušet. Tohle pro mě byl největší spot zde asi 14 dní. Pak se jednoho dne ale stalo velký bum a jeden z traceurů objevil nový spot. A musím říct, že to bylo velmi hezké překvapení. A musím říct, že to bylo velmi hezké překvapení.
Závěrem? Vyražte studovat do zahraničí, možností 
je spousta. Domluvit se dá rukama nohama vždycky. Být traceur otevírá spoustu dveří.
We start together, we finish together. Jednou se vrátím…muhehehe. Můža